[go: up one dir, main page]

CZ20031559A3 - Mikročástice se zlepšeným profilem uvolňování a způsob jejich výroby - Google Patents

Mikročástice se zlepšeným profilem uvolňování a způsob jejich výroby Download PDF

Info

Publication number
CZ20031559A3
CZ20031559A3 CZ20031559A CZ20031559A CZ20031559A3 CZ 20031559 A3 CZ20031559 A3 CZ 20031559A3 CZ 20031559 A CZ20031559 A CZ 20031559A CZ 20031559 A CZ20031559 A CZ 20031559A CZ 20031559 A3 CZ20031559 A3 CZ 20031559A3
Authority
CZ
Czechia
Prior art keywords
microparticles
release
hours
active ingredient
active substance
Prior art date
Application number
CZ20031559A
Other languages
English (en)
Inventor
Thomas Kissel
Ruland Fridrich
Peter Schneider
Original Assignee
Merckle Gmbh
Priority date (The priority date is an assumption and is not a legal conclusion. Google has not performed a legal analysis and makes no representation as to the accuracy of the date listed.)
Filing date
Publication date
Priority claimed from DE2000161944 external-priority patent/DE10061944A1/de
Priority claimed from DE2001118160 external-priority patent/DE10118160A1/de
Application filed by Merckle Gmbh filed Critical Merckle Gmbh
Publication of CZ20031559A3 publication Critical patent/CZ20031559A3/cs

Links

Classifications

    • AHUMAN NECESSITIES
    • A61MEDICAL OR VETERINARY SCIENCE; HYGIENE
    • A61KPREPARATIONS FOR MEDICAL, DENTAL OR TOILETRY PURPOSES
    • A61K9/00Medicinal preparations characterised by special physical form
    • A61K9/14Particulate form, e.g. powders, Processes for size reducing of pure drugs or the resulting products, Pure drug nanoparticles
    • A61K9/16Agglomerates; Granulates; Microbeadlets ; Microspheres; Pellets; Solid products obtained by spray drying, spray freeze drying, spray congealing,(multiple) emulsion solvent evaporation or extraction
    • A61K9/1605Excipients; Inactive ingredients
    • A61K9/1629Organic macromolecular compounds
    • A61K9/1641Organic macromolecular compounds obtained otherwise than by reactions only involving carbon-to-carbon unsaturated bonds, e.g. polyethylene glycol, poloxamers
    • A61K9/1647Polyesters, e.g. poly(lactide-co-glycolide)

Landscapes

  • Health & Medical Sciences (AREA)
  • Engineering & Computer Science (AREA)
  • Bioinformatics & Cheminformatics (AREA)
  • Epidemiology (AREA)
  • Medicinal Chemistry (AREA)
  • Pharmacology & Pharmacy (AREA)
  • Chemical & Material Sciences (AREA)
  • Life Sciences & Earth Sciences (AREA)
  • Animal Behavior & Ethology (AREA)
  • General Health & Medical Sciences (AREA)
  • Public Health (AREA)
  • Veterinary Medicine (AREA)
  • Medicinal Preparation (AREA)
  • Medicines That Contain Protein Lipid Enzymes And Other Medicines (AREA)

Description

Předložený vynález se týká mikročástic pro zpožděné uvolňováni fyziologicky aktivní účinné látky, které obsahují alespoň jednu účinnou látku a polymerní matrici. Mikročástice podle vynálezu mají obzvláště výhodnou charakteristiku uvolňování. Vynález se týká rovněž způsobu výroby takových mikročástic.
Dosavadní stav techniky
Při podávání léčiv je často žádoucí udržovat během delšího časového intervalu podle možnosti konstantní plazmatickou hladinu účinné- látky. Dosažení toho je obtížné obzvláště tehdy, když příslušná účinná látka se v těle rychle odbourává nebo vylučuje. Aby se zabránilo opakovaným aplikacím v krátkých časových odstupech, navrhovaly se rozličné depotní lékové formy, jejichž cílem bylo uvolňovat během delšího časového intervalu co nejvíce konstantní množství, účinné látky. Takové depotní lékové formy mají často formu mikročástic,'které se mohou podávat parenterálně, například ve formě implantátu nebo subkutánní injekcí. Takové lékové formy zpravidla obsahují polymerní matrici, ve které je rozdělena účinná látka (mikrosféry), nebo jádro obsahující účinnou látku, které je obklopeno vrstvou obsahující polymer (mikrokapsle). V dosavadním stavu techniky jsou známy různé způsoby výroby mikročástic.
···· · · ···
.................
z
Při takzvaném způsobu ,ν/ο/ν se nejdříve vodná fáze (vl) obsahující účinnou látku disperguje v organickém roztoku polymeru (o), vzniklá emulze vl/o se potom disperguje v další vodné fázi (takzvané vnější fázi; v2). Polymer se koacervuje odstraněním organického rozpouštědla a vytvoří mikročástice. Tímto dispergačnim způsobem se může ovlivňovat velikost částic. Vznik mikročástic závisí konečně ještě na možnosti odpařování rozpouštědla. Proto se způsob s dvojitou emulzí v/o/v označuje rovněž jako „solvent evaporation/extraction method/technique („způsob odpařování rozpouštědla/extrakční metody). Po vytvrzení mikročástic a odstranění rozpouštědla se získají mikročástice, které obsahují účinnou látku. Takové mikročástice často obsahují látky zvyšující viskozitu, jako je například želatina.
V dosavadním stavu techniky jsou známy rovněž způsoby s/o/v, při kterých účiriná látka není ve vodném roztoku, nýbrž je ve formě pevné látky (s). Tato pevná látka se potom přímo disperguje v organické fázi (o). Další kroky odpovídají způsobu v/o/v.
Konečně existuje takzvaný způsob s/o/o, při kterém vnější fází není žádná vodná fáze, nýbrž nevodná fáze, která obsahuje ochranný koloid nebo emulgátor.
Je žádoucí, aby se udržovalo co nejmenší množství mikročástic podávané pacientům. Například injektovaný objem mikročástic by měl být co nejmenší, aby kromě jiného byly bolesti při injekci menší. Proto by měl být obsah účinné látky v mikročásticích co nejvyšší. Nasycení účinnou látkou je důležitá charakteristika mikročástic. Rozlišuje se praktický a teoretický stupeň nasycení. Jako synonyma pro praktický stupeň nasycení se používají také výrazy efektivní • · stupeň nasycení nebo efektivní obsah účinné látky. Teoretický stupeň nasycení se definuje následovně:
hmotnost účinné látky x 100 teorel. stupeň nasycení v % =---:—---hmotnost (účinná látka + polymer + přísady)
Při tom se jedná o hmotnost složek použitých během výroby. Efektivní obsah účinné látky se definuje následovně:
hmotnost účinné látky v mg x 100 efektivní obsah účinné látky v % =-1-navážka mikročástic v mg
Poměr efektivního obsahu účinné látky a teoretického stupně nasycení se označuje jako účinnost zapouzdření. Účinnost zapouzdření je důležitým parametrem procesu a je mírou pro efektivnost způsobu:
efektivní obsah účinné látky x 100 účinnost zapouzdření v % = teoretický stupeň nasycení
Důležitým kritériem je také profil uvolňování mikročástic. Uvolňování účinné látky se může časově rozdělit zhruba na tři fáze. V počáteční fázi „burst (burst prasknutí, výbuch) se obvykle uvolňují v poměrně krátké době značná množství účinné látky obsažené v mikročásticích. Jedná se při tom částečně o účinnou látku, která se nachází na povrchu nebo v blízkosti povrchu částice. Množství účinné látky uvolněné ve fázi „burst by mělo být co nejmenší.
V následující fázi „lag (lag - prodleva, zpoždění) je u přípravků známých v dosavadním stavu techniky uvolňování účinné látky zanedbatelně malé, zejména při použití polymerů PLGA jako látek vytvářejících matrici. Bylo by žádoucí, aby .5 • 4
se během fáze „lag uskutečňovalo dodávání účinné látky podle' možnosti konstantní běh^m časového úseku uvolňování.
V závěrečné fázi bioeroze se částice hydrolyzují a v důsledku úbytku hmotnosti a úbytku molekulové hmotnosti uvolňují tak ve zvýšené míře účinnou látku. Ideální by bylo uvolňování celkového množství účinné látky už během fáze „lag.
Kishida et al. (1990), J. Controlled Release 13, 83-89 zkoumají vliv stupně nasycení, lipofilnosti účinné látky a rychlosti odstranění rozpouštědla na lipofilní látce sudan II 've srovnání s polárním etoposidem. Při použití polyvinylalkoholu jako stabilizátoru se ukázalo, že odstranění rozpouštědla během fáze vytvrzování prostřednictvím rozličných nastavení vakua nemá žádný vliv na uvolňování.
V práci Cleland et al. (1997), J. Controlled Release 47, 135-150 se pro způsob v/o/v s PLGA pro zapouzdření gpl20 zkoumal vliv kinematické viskozity polymeru v primární emulzi a použití přebytečného dichlormethanu ve vnější fázi na stupeň nasycení účinné látky a uvolňování účinné látky během fáze „burst.
Úkolem předloženého vynálezu je poskytnutí mikročástic, které mají výhodný profil uvolňování.
Podstata vynálezu
Překvapivě se zjistilo, že mikročástice se zvýšeným celkovým uvolňováním se získají, když se vnější fáze, k níž se přidává primární emulze, předchladí. V předložené přihlášce se za zužitkovatelné celkové uvolňování pokládá procentní podíl celkového množství účinné látky obsaženého v mikročásticích, který se uvolní za 900 hodin od začátku • · · · ···· • · · · uvolňování. Rovněž se zjistilo, že množství účinné látky uvolněné během fáze „burst se může významně snížit tak, že se urychleně odstraní organické rozpouštědlo. To se provádí tak, že po dispergování primární emulze ve vnější fázi se vzniklá emulze nebo disperze vystaví nízkému tlaku nebo tak, že se přes vzniklou emulzi nebo disperzi vede inertní plyn, což vede k rychlejšímu odstranění organického rozpouštědla.
Předložený vynález se tedy týká způsobu výroby mikročástic pro zpožděné uvolňování účinné látky, vyznačujícího se tím, že
a) k organickému roztoku polymeru se přidá kompozice obsahující účinnou látku a disperguje se v něm,
b) emulze nebo disperze vzniklá ve stupni a) se přidá k vnější fázi a disperguje se v ní, přičemž vnější fáze má v okamžiku přidávání teplotu 0 °C až 20 °C, a
c) organické rozpouštědlo se odstraní tím, že disperze nebo emulze vzniklá ve stupni b) se vystaví tlaku nižšímu než 100 kPa nebo tím, že se do disperze nebo emulze vzniklé ve stupni b) zavádí inertní plyn.
Jako účinné látky v mikročásticích se mohou použít všechny fyziologicky aktivní účinné látky. Přednostně by se mělo jednat o látky rozpustné ve vodě. Příklady účinných látek, které se mohou použít, jsou séra, protinádorové prostředky, antipyretika, analgetika, protizánětlivé látky, účinné látky, které ovlivňují srážlivost krve, jako je například heparin, antitusika, sedativa, svalové relaxans, antiulcerativa, antialergika, vazodilatátory, antidiabetika, antituberkulotika, hormonální přípravky, kontraceptiva, inhibitory resorpce kostí, inhibitory angiogeneze atd.
Obvykle se jako účinné látky používají peptidy nebo proteiny. Příklady možných peptidových nebo proteinových účinných látek · · · • 4
jsou kalcitonin z lososa (sCT), lyzozym, cytochrom C, erythropoietin (EPO), hormon uvolňující luteinizační hormon (LHRH), buserelin, goserelin, triptorelin, leuprorelin, vazopresin, gonadorelin, felypresin, karbetocin, bovinní sérový albumin (BSA), oxytocin, toxoid tetanu, bromokriptin, hormon uvolňující růstový hormon (GHRH), somatostatin, inzulín, faktor nekrotizující tumory (TNF), faktor stimulující kolonie (CSF), epidermální růstový faktor (EGF), nervový růstový faktor (NGF), bradykinin, urokináza, asparagináza, neurotenzin, látka P, kallikrein, gastrický inhibiční polypeptid (GIP), faktor uvolňující růstový hormon (GRF), prolaktin, adrenokortikotropní hormon (ACTH), hormon uvolňující thyreotropin (TRH), hormon stimulující štítnou žlázu (TSH), hormon stimulující melanocyty (MSH), parathormon (LH), gastrin, glukagon, enkefalin, kostní morfogenetický protein (BMP), α-, β- a γ-interferon, angiotenzin, thymopoetin a thymický humorální faktor (THF).
Účinné látky, které jsou peptidy nebo proteiny, mohou pocházet z přírodních zdrojů nebo se mohou připravit rekombinantními technikami a izolovat. Rekombinantně vyrobené účinné látky se mohou od příslušných přírodních účinných látek odlišovat například povahou a rozsahem posttranslačních modifikací, ale rovněž primární sekvencí. Tímto způsobem pozměněné účinné látky mohou mít jiné vlastnosti, jako například změněnou farmakologickou účinnost, změněné chování při vylučování atd. Všechny takové „varianty přírodních účinných látek jsou zahrnuty v tomto vynálezu. Dalšími možnými účinnými látkami jsou heparin a nukleové kyseliny, jako jsou molekuly DNA a RNA. Molekuly DNA mohou existovat v lineární nebo kruhové formě. Může se jednat rovněž o plazmidy nebo vektory, zejména expresní vektory. Příkladem je expresní vektor pcDNA3 popsaný ve WO 98/51321.
• · · ·
Zahrnuty jsou rovněž virové vektory, které se používají pro genovou terapii. Mohou se při tom použít rovněž komplexy chitosanu, alginátu sodného nebo jiných kationtových polymerů, jako je například polyethylenimin nebo póly(lysin), nebo jiných kationtových aminokyselin. Použité nukleové kyseliny mohou být jednovláknové nebo dvouvláknové.
Jednovláknová DNA se může použít například ve formě antisense-oligonukleotidů. Mohou se rovněž použít „nahé fragmenty nukleových kyselin; v těchto případech není nukleová kyselina spojena s jinými látkami.
Koncentrace účinné látky je kromě jiného závislá na dané účinné látce a způsobu léčby, pro který se má použít. Peptidové nebo proteinové účinné látky se používají zpravidla v koncentraci 0,01 až 30 %, přednostně 0,5 až 15 %, především 1,0 až 7,5 %, vzhledem k použité hmotnosti polymeru.
Organická, s vodou nemísitelná fáze slouží k rozpuštění biologicky odbouratelných polymerů. Při tom se polymer rozpouští ve vhodném organickém rozpouštědlu, ve kterém účinná látka není rozpustná. Příklady takových organických rozpouštědel jsou ethylacetát, aceton, dimethylsulfoxid, toluen, chloroform, ethanol, methanol atd. Obzvláště přednostní je dichlormethan. Koncentrace polymeru v organické fázi je obvykle vyšší než 5 % (hmotnost/objem), přednostně 5 až 50 %, nejvíce přednostně 15 až 40 %.
Jako polymery, které tvoří polymerní matrici mikročástic, se mohou použít všechny biologicky odbouratelné a biologicky snášenlivé polymery. Tyto mohou být přírodní nebo syntetické. Příklady polymerů přírodního původu jsou albumin, želatina a karagen. Příklady syntetických polymerů, které se mohou použít při způsobu podle vynálezu, jsou
polymery mastných kyselin (například kyselina polymléčná, kyselina polyglykolová, kyselina polycitronová, kyselina polyjablečná, kaprolakton kyseliny polymléčné atd.), poly-a-kyanoakrylester, kyselina poly-p-hydroxymáslená, polyalkylenoxaláty (například polytrimethylenoxalát, polytetramethylenoxalát atd.), polyorthoestery, polyorthokarbonáty a další polykarbonáty (například polyethylenkarbonát, polyethylenpropylenkarbonát atd.), polyaminokyseliny (například kyselina poly-y-benzyl-L-glutamová, poly-L-alanin, kyselina poly-y-methyl-L-glutamová atd.), a estery kyseliny hyaluronové atd. Dalšími biologicky snášenlivými kopolymery jsou polystyren, kyselina polymethakrylová, kopolymery kyseliny akrylové a methakrylové, polyaminokyseliny, dextranstearát, ethylcelulóza, acetylcelulóza, nitrocelulóza, kopolymery maleinanhydridu, ethylen-vinylacetátové kopolymery, například polyvinylacetát, polyakrylamid atd. Uvedené polymery se mohou používat samotné nebo ve vzájemné kombinaci. Mohou se použít ve formě kopolymerů nebo jako směs dvou nebo více polymerů. Mohou se použít rovněž jejich soli. Mezi uvedenými polymery jsou přednostní kopolymery kyseliny mléčné a kyseliny glykolové (PLGA). Přednostní jsou polymery PLGA se složením 0 : 100 až 100 : 0 kyseliny mléčné ke kyselině glykolové a s relativní molekulovou hmotností 2 000 až 2 000 000. Obzvláště přednostní jsou polymery PLGA s relativní molekulovou hmotností 2 000 až 200 000 a s poměrem kyseliny mléčné ke kyselině glykolové 25 : 75 až 75 : 25 nebo 50 : 50. Při tom se mohou použít L-PLA nebo D,L-PLA nebo jejich směsi nebo jejich kopolymery.
Kompozicí obsahující účinnou látku může být vodný roztok, například při využití způsobu v/o/v. V tomto případě se účinná látka obvykle rozpustí ve vodě nebo v roztoku pufru a přímo disperguje v organickém roztoku polymeru. Vzniklá • fc · · • · ··
emulze vl/o nebo primární emulze se potom vstřikuje do vnější vodné fáze (v2) popřípadě obsahující ochranný koloid a disperguje s obvyklým pomocnými prostředky. Po tomto stupni vzniká dvojitá emulze nebo emulze vl/o/v2. Po fázi vytvrzení se vzniklé mikročástice oddělí od vnější vodné fáze a potom se mohou lyofilizovat. Při velkém objemu vl a nízké viskozitě roztoku polymeru se při způsobu v/o/v získají mikrokapsle. Například objemový poměr vl : o : v2 rovnající se 1 : 10 : 1000 by mohl vést k tvorbě mikrosfér a objemový poměr 9 : 10 : 1000 k tvorbě mikrokapslí.
Kompozice obsahující mikročástice může být však rovněž ve formě pevné látky. V tomto případě se účinná látka v pevném stavu přímo disperguje v organickém roztoku polymeru. Další stupně výroby odpovídají stupňům způsobu v/o/v. V důsledku dalších stupňů způsobu se může využít způsob s/o/v nebo způsob s/o/o,
V jistých formách provedení způsobu podle předloženého vynálezu je vnější fází vodný roztok (v2). Tento vodný roztok může obsahovat emulgátor nebo ochranný koloid. Příklady ochranných koloidů jsou polyvinylalkohol, polyvinylpyrrolidon, polyethylenglykol atd. Přednostní je polyvinylalkohol. Mohou se použít například různé polyvinylalkoholy dostupné od firmy Clariant, jako například Mowiol® 1-8-88, Mowiol® 4-88, Mowiol® 47-88 nebo Mowiol®20-98. Ochranné koloidy se používají obvykle v koncentraci 0,01 % až 10%, přednostně 0,01 % až 5 %. Relativní molekulová hmotnost ochranných koloidů může být 2 000 až 1 000 000, přednostně 2 000 až 200 000. Jsi? ' Objem primární emulze vl/o a vnější fáze by měl být ve vzájemném poměru 1 : 5 až 1 : 1 000.
Alternativně se může jako vnější fáze použít také
Λ ·· «···
takzvaná olejová fáze, která není mísitelná s primární emulzí (způsob v/o/o, popřípadě s/o/o). Například se může použít silikonový olej nebo parafinový olej, který obsahuje emulgátor a/nebo ochranný koloid. Na rozdíl od použití vodné vnější fáze musí být při použití „olejové fáze obsažen emulgátor nebo ochranný koloid. Příklady emulgátoru ve vnější olejové fázi jsou Spán, Tween nebo Brij, přednostně v koncentraci 0,01 až 10 % hmotn.
Podle vynálezu má vnější fáze teplotu 0 až 20 °C, když se přidává primární emulze k vnější fázi a disperguje v ní. Přednostně je tato teplota 0 °C až 10 °C, více přednostně 3 °C až 7 °C, nejvíce přednostně přibližně 5 °C. Rovněž je přednostní, když se při tom vznikající emulze nebo disperze ihned dále temperuje v uvedených teplotních intervalech, například v laboratorním reaktoru. Nejvíce přednostně se teplota podle vynálezu po dispergování primární emulze ve vnější fázi udržuje až do ukončení vytvrzování mikročástic.
Pří způsobu podle vynálezu se rovněž urychleně odstraňuje organické rozpouštědlo. To se může provádět tak, že emulze nebo disperze, která vzniká dispergováním primární emulze ve vnější fázi, se vystaví podtlaku, to znamená tlaku, který je nižší než atmosférický tlak. Podle vynálezu se může emulze nebo disperze vystavit tlaku nižšímu než 100 kPa, přednostně tlaku 50 kPa nebo méně, nejvíce přednostně tlaku 5 kPa až 15 kPa. Působením tohoto vakua se organické rozpouštědlo rychleji odstraňuje. Vakuum se dá zavést výhodně během vytvrzování mikročástic, když se pro výrobu mikročástic používá laboratorní reaktor. Jako alternativa k zavedení podtlaku se může organické rozpouštědlo rychleji odstranit rovněž tak, že se do emulze nebo disperze zavádí inertní plyn. Jako inertní plyny se mohou použít například vzácné ♦ ··· plyny, přednostní je však dusík. Vháněním dusíku se těkavé organické rozpouštědlo odstraní rychleji.
V obzvláště přednostní formě provedení se vytvrzování mikročástic provádí při nízké teplotě, to znamená v teplotním intervalu od přibližně 0 °C do přibližně 10 °C, přednostně při přibližně 5 °C, a za sníženého tlaku, to znamená při tlaku 50 kPa nebo méně. Obzvláště přednostně se při tom zavádí vakuum, to znamená tlak od přibližně 5 do přibližně 10 kPa.
Zjistilo se rovněž, že přítomnost chitosanu v mikročásticích umožňuje vyšší stupeň nasycení účinnou látkou než při mikročásticích podle dosavadního stavu techniky. Pro výrobu mikročástic podle předloženého vynálezu se tedy může použít také chitosan. Chitosan je polymer, který možno získat deacetylací chitinu, polysacharidu vyskytujícího se v hmyzu a racích. Je to obvykle polysacharid s lineárním řetězcem, který je složen z 2-amino-2-deoxy~P-D-glukopyranózy (GlcN), přičemž monomery jsou spojeny vazbou β—(1,4)— (100% deacetylace). Při neúplné deacetylací vznikají přípravky chitosanu, které ještě obsahují rozličné podíly 2-acetamido-2-deoxy-p-D-glukopyranózy (GlcNAc) v polysacharidovém řetězci.
Chitosan může podle vynálezu vykazovat rozličné stupně deacetylace. Chitosan prakticky na 100 % deacetylovaný obsahuje v podstatě už jenom GlcN a už žádnou GlcNAc. Chitosan podle vynálezu má přednostně stupeň deacetylace 25 až 100 %, nejvíce přednostně 50 až 100 %.
Hmotnostní poměr fyziologicky aktivní účinné látky a chitosanu je přednostně 1 : 0,01 až 1 : 25, více přednostně : 0,01 až 1 : 10, nejvíce přednostně 1:1. Tento poměr se udává v poměru hmotnost/hmotnost.
Obvykle se používá chitosan s relativní molekulovou hmotností 10 000 až 2 000 000, přednostně 40 000 až 400 000. Nejčastěji se chitosan rozpouští v 0,001% až 70% kyselině octové, přednostně v 0,01% až 10% kyselině octové (hmotnost/hmotnost). Částice se podle vynálezu mohou vyrábět rovněž způsobem v/o/v, s/o/v nebo s/o/o. Účinná látka se může s chitosanem rozpustit v kyselině octové nebo nejdříve se rozpustí ve vodě a potom se s rozpuštěným chitosanem disperguje. Tento gel chitosanu a účinné látky se potom disperguje přímo v organickém roztoku-.polymeru (v/o/v) .
Roztok účinné látky a chitosanu se může také sušit rozprašováním a pevný prášek se potom může přímo dispergovat v organickém roztoku polymeru (s/o/v; s/o/o).
Koncentrace chitosanu ve vnitřní fázi při způsobu v/o/v je obecně 0,01 % až 50 % chitosanu vzhledem k hmotnosti polymeru, přednostně však 0,01 % až 25 % chitosanu vzhledem k hmotnosti polymeru. Hmotnostní poměr fyziologicky aktivní účinné látky k chitosanu by měl být 1 : 0,01 až 1 : 25, přednostně 1 : 0,1 až 1 : 10, nejvíce přednostně 1:1. Jestliže se používá způsob s/o/v, koncentrace komplexu chitosanu a účinné látky by měla být 0,01 % až 50 %, přednostně 0,1 % až 25 % vzhledem k hmotnosti polymeru.
Vynález se týká také mikročástic, které se mohou vyrobit způsobem podle vynálezu. Takové mikročástice mají výhodné vlastnosti vzhledem k svému profilu uvolňování. Tedy množství účinné látky, které se uvolní během fáze „burst, je velmi malé. Také velká část účinné látky obsažené v mikročásticích se uvolňuje během fáze „lag. Celkové uvolňování účinné látky • · · · · je tedy velmi vysoké. Předložený vynález se tedy týká mikročástic obsahujících polymerní matrici a alespoň jednu fyziologicky aktivní účinnou látku, vyznačujících se tím, že podle in vitro profilu uvolňování mikročástic
a) se za 24 hodin od začátku uvolňování uvolní méně než 25 % celkového množství účinné látky; a
b) za 900 hodin od začátku uvolňování je uvolněno minimálně 80 % celkového množství účinné látky.
Údaje o uvolňování účinné látky v této přihlášce se vztahují k uvolňování stanovenému in vitro v přístroji pro měření uvolňování podle způsobu popsaného v příkladu 5. Je známo, že uvolňování účinné látky při tomto in vitro způsobu uvolňování se blíží uvolňování in vivo.
Mikročástice s takovým výhodným profilem uvolňování nejsou v dosavadním stavu techniky známy. Mikročástice z dosavadního stavu techniky projevují vyšší uvolňování během fáze „burst a/nebo velmi malé uvolňování během fáze „lag, takže celkové uvolňování je nízké. Tím vzniká nebezpečí, že velké množství účinné látky se zase uvolní až během následující fáze bioeroze.
Mikročástice podle vynálezu uvolní za 24 hodin od začátku uvolňování méně než 25 % z celkového množství účinné látky, přednostně méně než 20 %, nejvíce přednostně méně než 15 %.
Tyto mikročástice mají také tu vlastnost, že za 900 hodin od začátku uvolňování se uvolní minimálně 80 % «» ···· • - ··· ·· ♦··« ·;»··· • ·· i . · · · · • · i · · · ♦ ,··..· celkového obsaženého množství účinné látky, přednostně minimálně 85 % a nejvíce přednostně minimálně 90 %.
Mikročástice podle vynálezu projevují uvolňování, které se v časovém intervalu 48 hodin až 900 hodin od začátku uvolňování, přednostně v časovém intervalu 24 hodin až 900 hodin od začátku uvolňování, uskutečňuje v podstatě podle kinetiky nultého řádu. To znamená, že během časového intervalu delšího než 30 dnů se denně uvolňuje v podstatě konstantní množství účinné látky. Přednostně se v časovém intervalu od 48 hodin do 900 hodin po začátku uvolňování denně uvolní 1,5 % až 2,5 % celkového množství účinné látky, přednostně 2 % až 2,5 %.
Mikročástice podle vynálezu mají obvykle průměr 1 až 500 gm, přednostně 1 až 200 gm, ještě přednostněji 1 až méně než 150 gm, nejvíce přednostně 1 až 100 gm. Mohou mít v podstatě kulovitý nebo jiný tvar. V případě, že částice nejsou kulovité, pod průměrem se má rozumět největší prostorový rozměr částice. Polymerní matrice může být při tom vytvořena ve formě pouzdra, které obklopuje jádro, nebo ve formě „skeletu táhnoucího se přes celou částici. Mikročástice podle předloženého vynálezu zahrnují proto částice, které obsahují jádro obsahující účinnou látku, obklopené polymerní vrstvou (mikrokapsle), a rovněž částice, které mají polymerní matrici, ve které je účinná látka rozdělena (mikrosféry).
Ve zvláštní formě provedení mohou mikročástice obsahovat také chitosan. Vlastnosti a koncentrace chitosanu podle vynálezu jsou uvedeny výše. Takové částice mají vyšší efektivní stupeň nasycení účinnou látkou.
• 0 » «
. 0 • · . Dalším aspektem předloženého vynálezu je léčivo, které obsahuje mikročástice podle vynálezu popřípadě s farmaceuticky snášenlivými pomocnými látkami.
Předložený vynález poskytuje v prvním případě mikročástice, které kombinují nízké uvolňování účinné látky během fáze „burst s vysokým celkovým uvolňováním. Kromě toho mikročástice podle vynálezu projevují v podstatě lineární průběh uvolňování účinné látky během fáze „lag. Prostřednictvím mikročástic podle vynálezu se umožňuje uvolňování účinné látky po dobu týdnů a dokonce měsíců. Proto jsou vhodné zejména pro subkutánní nebo intramuskulární aplikaci.
Přehled obrázků na výkresech
Obrázek 1 znázorňuje závislost účinnosti zapouzdřování na použitém tlaku během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při konstantní teplotě 5 °C. Účinnost zapouzdřování stoupá s klesajícím tlakem.
Obrázek 2 znázorňuje závislost účinnosti zapouzdřování na použitém tlaku během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při konstantní teplotě 20 °C. Na rozdíl od obrázku 1 zkoušejí se zde pouze dvě hodnoty tlaku, a to atmosférický tlak a tlak 50 kPa. Také při teplotě 20 °C je patrno, že nižší tlak během vytvrzování vede k zvýšené účinnosti zapouzdřování.
Obrázek 3 znázorňuje závislost in vitro uvolňování lyzozymu při vhánění dusíku (N2) během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při různých teplotách (5 °C a 20 °C) . Dále se znázorňuje profil uvolňování mikročástic in vitro, při kterých se během fáze vytvrzování’odpařilo rozpouštědlo ·· 9999 při 50 °C. Při tom při použití vyšších teplot je možno sledovat nižší celkové uvolňování. Dále v důsledku snížení teploty z 20 °C na 5 °C dochází k sníženému počátečnímu uvolňování o 6 % a k zvýšenému celkovému uvolňování na 99,7 % ve srovnání s 79,3 % při 20 °C po 1 074 hodinách uvolňování. Dále křivka „N2 při 5 °C znázorňuje nižší uvolňování účinné látky během fáze „burst.
Na obrázku 4 se znázorňuje výsledek příkladu 9.
V důsledku použití nízkého tlaku a nízké teploty dochází k nízkému „burst 22,4 % po 5 hodinách a při 5 °C a 10 kPa a ke zvýšenému celkovému uvolňování 90,5 %. Při 20 °C a tlaku 10 kPa je celkové uvolňování pouze 62,8 % po 912 hodinách.
Obrázek 5 znázorňuje profil uvolňování dvou navzájem na sebe nezávisle provedených šarží při tlaku 10 kPa a 5 °C během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru. Pomocí způsobu podle vynálezu se mohou tedy reprodukovatelným způsobem vyrobit rovněž mikročástice, které mají v podstatě stejný profil uvolňování. Jak vyplývá z této řady údajů, mikročástice ukazují lineární uvolňování.
Následující příklady mají blíže vysvětlit vynález.
Příklady provedení vynálezu
Příklad 1
Výroba mikročástic způsobem v/o/v
Mikročástice s lyzozymem
Pro výrobu mikročástic z PLA nebo PLGA nasycených peptidem se použil způsob solvent evaporation/extraction.
2,00 g polymeru PLGA (RG 503 H od firmy Boehringer Ingelheim) se standardním způsobem dokonale rozpustily v 20 ml stříkačce Omnifix s uzávěrem Luer a vhodnou kombinovanou záslepkou v 5,7 ml dichlormethanu (DCJM) (hustota DCM = 1,32 g/ml [Merck Index]) (35% hmotnost/objem). Za mírného míchání pomocí magnetického míchadla se v 4 ml zkumavce pro HPLC rozpustilo v destilované vodě nebo pufru až do vzniku čirého roztoku 100,00 mg/ml lyzozymu. Potom se do roztoku polymeru vstříklo 1000 μΐ roztoku peptidu a dispergovalo pomocí zařízení SN-10 G Ultraturrax 60 sekund při 13 500 otáček za minutu (ot./min). Primární emulze (vl/o) se potom ze stříkačky Omnifix vstříkla do 500 ml 0,1% roztoku polyvinylalkoholu (PVA) předchlazeného na 5 °C (Mowiol 18-88 : Mr = 130 000, stupeň hydrolýzy 88 %) a současně dispergovala pomocí zařízení SN-18 G Ultraturrax 60 sekund při 13 500 ot./min tak, aby vznikla dvojitá emulze vl/o/v2. Tato se ponechala vytvrzovat 3 hodiny při teplotě místnosti v otevřené 600 ml kádince za atmosférického tlaku při 240 ot./min pomocí sériové míchačky IKA a dvojlistového odstředivého míchadla.
Celá dvojitá emulze s obsaženými vytvrzenými mikročásticemi se potom 3 minuty centrifuguje v centrifugačních zkumavkách v zařízení Heraeus Megafuge 1,0 při 3 000 ot./min a supernatant u fáze v2 se oddělí dekantací. Potom se mikročástice vloží do 500 ml odsávačky (borosilikát 3,3; velikost pórů 4) a promyjí minimálně třikrát destilovanou vodou. Při tom se mikročástice, které se získají na fritě, suspendují stále menším množstvím destilované vody a promývají, aby se odstranily zbytky PVA.
Získané mikročástice se shromáždí, vloží do předem tarovaných nádob a lyofilizují. Mikročástice se uloží do zařízení Delta 1 A zapojené na provozní podmínky a podrobí.
hodin při -60 °C a sušení během 24 hodin hlavnímu sušení po dobu minimálně -120 vakuu 1 Pa. Potom následuje dodatečné při 10 °C a vakuu 1 Pa, aby se odstranily poslední zbytky rozpouštědla a vody. Mikročástice se odváží v nádobách a vypočítá se výtěžek.
Příklad 2
Výroba mikročástic způsobem s/o/v
Tato výroba se provádí podle podmínek způsobu v/o/v s obměnou v prvním stupni výroby, při kterém se definované množství peptidu nebo proteinu nerozpustí, nýbrž v lyofilizované nebo rozprašováním vysušené formě se přímo přidává k rozpuštěnému polymeru (35 % % hmotn.) v DCM a 30 sekund disperguje pomocí zařízení SN-10 G Ultraturrax při 13 500 ot./min. Vzniklá emulze s/o neb primární emulze se potom disperguje ve vnější fázi, takže vznikne emulze s/o/v. Další výroba se provádí při podobných podmínkách jako při způsobu v/o/v.
Příklad 3
Výroba mikročástic prostřednictvím laboratorního reaktoru
K výrobě mikročástic v/o/v nebo s/o/v pomocí technologického zařízení za kontrolovaných podmínek se použil laboratorní reaktor IKA, LA-R 1000. Využívaly se podmínky způsobu v/o/v nebo s/o/v (viz příklad 1 a 2) . Primární emulze se připravily ve stříkačce Omnifix a potom se přes jeden z otvorů ve víku reaktoru vstřikovala do 0,1% roztoku PVA vloženého v laboratorním reaktoru IKA (500 ml), předem nastaveného na stanovenou teplotu, za dispergování po dobu 60 sekund pomocí zařízení Ultraturrax T 25 s SN 18 G při 13 500 ot./min. Po ukončení dispergování se Ultraturrax odstraní · · · z reaktoru.IKA a reaktorová nádoba se uzavře. Nyní se může zavést stanovený tlak. V následujících příkladech se kromě atmosférického tlaku využívá hlavně tlak 50 kPa nebo 10 kPa. Potom se provádí vytvrzování mikročástic 3 hodiny za stálého míchání kotvovým míchadlem při 40 ot./min a při konstantní teplotě. Mohou se nastavit různé teploty. Většinou se používala teplota 20 °C nebo 5 °C. Oddělování a lyofilizace mikročástic se provádí tak, jak se jíž popsalo pro způsob v/o/v nebo s/o/v.
Zařízení obsahuje reaktorovou nádobu o objemu 11a může se temperovat přes dvojstěnné dno nádoby v rozmezí od -30 °C do 180 °C. Temperování se provádí prostřednictvím cirkulačního termostatu. Zavedení vakua se provádí pomocí vakuového čerpadla MZ 2 C od firmy Jahnke & Kunkel. Dále se snímá teplota obsahu reaktoru, chladicí kapaliny, vakuum, rychlost míchání a rychlost otáčení zařízení Ultraturrax pomocí měřicího snímače (PT 100 pro teplotu) a přenáší k programovému vybavení. Řízení technologického zařízení se provádí pomocí programového vybavení Labworldsoft Version
2.6.
Příklad 4 o
Způsob stanovení nasycení mikročástic účinnou látkou
Stanovení nasycení mikročástic účinnou látkou se provádělo podle modifikované metody od Sah et al. (A new stratégy to determine the actual Protein Content of Póly (lactide-co-glycolide) Microspheres; Journal of Pharmac. Sciences; 1997; 86; (11); str. 1315-1318). Mikročástice se rozpustí v roztoku DMSO/0,5% SDS/0,1 N NaOH, potom se z tohoto roztoku provádí analýza BCA (Lowry et al. Protein measurement with the Folin Phenol Reagent; J. Biol. Chem.;
0 · ·
193; str.. 265-275; 1951). Tím se stanoví efektivní stupeň, nasycení mikročástic.
Příklad 5
Stanovení uvolňování in vitro
Kumulativní uvolňování lyzozymu v % celkového lyzozymu obsaženého v mikročásticích se provádělo následujícím způsobem:
Pro stanovení uvolňování účinné látky z mikročástic se navážilo po 20 mg mikročástic (na šarži trojnásobné vsázky). Mikročástice se vložily do pyrexových lahviček, které mají předělovou zátku se závitem GL18 s teflonovým těsněním. Mikročástice se vždy smíchaly s 5 ml uvolňovacího pufru Mc. Ilvaine Whiting (složení viz níže). Potom se vzorky umístily do zařízení pro uvolňování (6 ot./min; 37 °C) . Zařízení pro uvolňování obsahuje univerzální přidržovací plotnu z polypropylenu k uchycení nádob Eppendorf nebo pyrexových lahviček. Plotna s nádobami se může střídavě uspořádat v temperovatelné rotující skříni tak, aby nádoby rotovaly kolem své příčné osy. Frekvence otáčení se může postupně nastavovat od 6 do 60 ot./min. Temperování celého vnitřního prostoru se provádí pomocí cirkulace horkého vzduchu. První vzorek se vybral po přibližně 2 hodinách, druhý po přibližně 6 hodinách, třetí po přibližně 24 hodinách, čtvrtý po 48 hodinách a další vždy v odstupu tří dnů. Pyrexové lahvičky se 3 minuty centrifúgovaly v centrifuze (Megafuge 1.0, Heraeus, Hanau) při 3000 ot./min (4700 g), potom se pomocí Pasteurovy pipety co nejúplněji odebral přebytečný pufr. Potom se do nádob znovu přidalo 5 ml pufru a vzorky se znovu umístily v zařízení pro uvolňování. Pufr se chránil před světlem a uchovával při 4 °C v chladničce.
Složení uvolňovacího pufru Mc. Ilvaine-Whiting:
0,0094 M kyseliny citrónové,
0,1812 M hydrogenfosforečnanu sodného,
0,01 % (hmotnost/objem) Tween 20 pro molekulární biologii, 0,025 % (hmotnost/objem) azidu sodného, pH 7,4 v destilované vodě.
Odpipetovaný roztok peptidu z nádob Eppendorf nebo pyrexových lahviček se převedl do 4 ml zkumavek pro HPLC s propichovatelným teflonových těsněním a otočným uzávěrem a ihned se analyzoval prostřednictvím HPLC nebo uchovával při -30 °C. Vzorky se potom před analýzou HPLC rozmrazovaly dvě hodiny při teplotě místnosti a při tom se vícekrát krátce ručně třepaly. Po rozmražení se pozoroval úplně čirý roztok.
Analýza HPLC se prováděla pomocí zařízení Waters HPLC s čerpadlem W600, automatickým vzorkovačem 717, fluorescenčním detektorem Satin 474 a programovým vybavením Millenium 3.15. Nastavení pro lyzozym:
- průtok 1 ml/min,
- pufr A = 0,1% TFA (kyselina trifluoroctová) vévodě, pufr B = 0,1% TFA v acetonitrilu,
- gradient: 80% A, 20% B za 10 minut na 60% A, 40% B;
až 12 minut na 80% A, 20% B,
- excitační vlnová délka = 280 nm, emisní vlnová délka = 340 nm při Gain = 100,
256 Attention a STD,
-temperování v sloupcové peci 40 °C,
- sloupec: TSK Gel RP 18, NP; 5 gm; 35 mm x 4,6 mm,
- Kluzné látky se nejdříve odplynily heliem nebo ultrazvukem a během analýzy odplyňovaly pomocí odplyňovacího zařízení.
- Na sadu vzorků se jako standard analyzovaly řady standardů od 0,05 do 4 gg lyzozymu/ml uvolňovacího pufru při 100 gl • · · · • ·
injekčního objemu a 10 až 100 pg lyzozymu/ml uvolňovacího pufru při 10 μΐ injekčního objemu.
Výše popsaná metoda stanovení in vitro uvolňování se týká lyzozymu jako účinné látky a není použitelná pro leuprorelin. Pro stanovení jiných účinných látek, jako například leuprorelinu, se musí změnit některé parametry, jako například použitý sloupec, pufrovací média a použitá vlnová délka. Tyto změny jsou však pro odborníka samozřejmé.
Příklad 6
Zkoumal se vliv sníženého tlaku během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při 5 °C na účinnost zapouzdřování. Podle příkladu 3 se způsobem s/o/v za různých podmínek vyrobily tři mikročásticové přípravky. V šarži 1 se vytvrzování mikročástic provádělo při atmosférickém tlaku, v šarži 2 při 50 kPa, v šarži 3 při 10 kPa. Při všech šaržích se vytvrzování provádělo při 5 °C. Stanovilo se efektivní nasycení mikročásticových přípravků účinnou látkou způsobem popsaným v příkladu 4 a z toho se vypočítala účinnost zapouzdřování. Výsledek je znázorněn na obrázku 1. Účinnost zapouzdřování stoupá s klesajícím tlakem.
Příklad 7
Mikročásticové přípravky, které vyrobily za rozličných podmínek v laboratorním reaktoru, se zkoumaly jako v příkladu 6 na svou účinnost zapouzdřování. V šarži 1 se provádělo vytvrzování mikročástic při atmosférickém tlaku, při šarži 2 při 50 kPa. Pří obou šaržích se vytvrzování provádělo při 20 °C. Potom se stanovila účinnost zapouzdřování. Jak je možno vidět z obrázku 2, rovněž při teplotě zpracování 20 °C stoupá • ·· · ·· · · ·····> • · · · ί « ··*..* účinnost zapouzdřování s klesajícím tlakem.
Příklad 8
V laboratorním reaktoru se vyrobily mikročástice způsobem s/o/v za trojích různých podmínek. V šarži 1 a 2 se během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při 5 °C, popřípadě 20 °C vháněl dusík. V šarži 3 se během fáze vytvrzování při 50 °C odpařilo rozpouštědlo. Stanovilo se in vitro uvolňování lyzozymu při mikročásticích tří šarží způsobem popsaným v příkladu 5.
Výsledek je uveden na obrázku 3. Při použití vyšších teplot je možno sledovat nižší celkové uvolňování. V důsledku poklesu teploty z 20 °C na 5 °C dochází ke snížení počátečního uvolňování o 6% a k zvýšení celkového uvolňování na 99,7% po 1074 hodinách ve srovnání s 79,3% při 20 °C.
Příklad 9
Vyrobilo se pět mikročásticových přípravků za různých podmínek způsobem s/o/v:
°C během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při atmosférickém tlaku (20 °C), °C během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při atmosférickém tlaku (5 °C), °C během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při 10 kPa (20 °C okamžitě 10 kPa), °C během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při 10 kPa (5 °C okamžitě 10 kPa);
Podle příkladu 2 v kádince, přičemž vnější fáze se předchladila na 5 °C a po dispergování fáze s/o ve vnější fázi se emulze s/o/v mícifla při teplotě místnosti a »··· atmosférickém tlaku. Při tom za 30 minut došlo k úpravě teploty vytvrzených mikročástic na teplotu místnosti (5 °C a pouze počáteční předchlazení v kádince).·
Stanovilo se in vitro uvolňování lyzozymu z mikročástic pěti šarží. Výsledek je uveden na obrázku 4.
Část výsledků je shrnut v následující tabulce 1:
Tabulka 1
„Burst po 5 h Celkové uvolňování po 912 h Lineárně uvolněné množství (rozdíl mezi „burst a celkovým uvolňováním)
s/o/v kádinka, s počátečním ochlazením na 5 °C 27,5 % 100 % přibližně 72,5 %
Laboratorní reaktor 20 °C, 101,3 kPa 37,6 % 71,1 % přibližně 33,5 %
Laboratorní reaktor 5 °C, 101,3 kPa 26,1 % 85,5 % přibližně 59,5 %
Laboratorní reaktor 20 °C, 10 kPa 17,6 % 62,8 % přibližně 45,2 %
Laboratorní reaktor 5 °C, 10 kPa 22,4 % 90,5 % přibližně 68 %
U šarže v kádince je možno sledovat burst 27,5% po 5 hodinách. Burst při 20 °C a 101,3 kPa je s hodnotou 37,6% výrazně vyšší. Jestliže se vytvrzené mikročástice ochladí, je rovněž burst nižší. Dále'se při 5 °C a 101,3 kPa ukazuje výrazně vyšší celkové uvolňování 85,5 % než při 20 °C a 101,3 kPa po 912 hodinách uvolňování. Použitím vakua se může uvolňování ve fázi burst dále snižovat.
·» ····
Příklad 10
Podle způsobu popsaného v příkladu 3 se v laboratorním reaktoru nezávisle na sobě vyrobily dva mikročásticové přípravky za identických podmínek. Podmínky byly: 5 °C a 10 kPa během vytvrzování mikročástic.
Stanovilo se in vitro uvolňování obou mikročásticových přípravků podle příkladu 5. Výsledek je uveden na obrázku 5. Reprodukovatelným způsobem se dají vyrobit mikročásticové přípravky s v podstatě identickými vlastnostmi uvolňování.
Příklad 11
Vliv tlaku a teploty při leuprolinovém mikročásticovém přípravku podle způsobu v/o/v
Zkoumal se vliv sníženého tlaku a teploty během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při 5 °C na vlastnosti mikročástic. Tak jako v příkladu 1 se způsobem v/o/v vyrobily dva mikročásticové přípravky za různých podmínek. Jako účinná látka se při tom použil leuprorelinacetát.
V šarži 1 se provádělo vytvrzování mikročástic při 5 °C a 10 kPa a v šarži 2 při 25 °C a 10 kPa. Stanovilo se efektivní nasycení mikročásticových přípravků účinnou látkou podle způsobu blíže popsaného v příkladu 4 a z toho se vypočítala účinnost zapouzdřování. Výsledek se znázorňuje na obrázku 6. Účinnost zapouzdřování stoupá s klesajícím tlakem.
Příklad 12
Vliv tlaku, teploty a přídavku chitosanu ····
Zkoumal se vliv sníženého tlaku a teploty během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při 5 °C na vlastnosti mikročástic. Tak jako v příkladu 1 se způsobem v/o/v připravily mikročásticové přípravky s přídavkem chitosanu (Mr = 150 000). Jako účinná látka se při tom použil leuprorelinacetát.
V šarži 1 se provádělo vytvrzování mikročástic při 5 °C a 10 kPa. Stanovilo se efektivní nasycení mikročásticových přípravků účinnou látkou podle způsobu popsaného v příkladu 4 a z toho se vypočítala účinnost zapouzdřování. Výsledek se znázorňuje na obrázku 7.
Zde je možno vidět, že ve srovnání se šarží 1, příklad 11 (výroba podle v/o/v bez přídavku chitosanu, ale s použitím vakua a teploty.) následuje zvýšená účinnost zapouzdřování a zpožděné uvolňování. Tato šarže dokazuje, že v důsledku přídavku chitosanu se může dosáhnout ještě lepších výsledků.
Příklad 13
Vliv tlaku a teploty při leuprorelinacetátových mikročásticích podle způsobu s/o/v
Zkoumal se vliv sníženého tlaku a teploty během vytvrzování mikročástic v laboratorním reaktoru při 5 °C na vlastnosti mikročástic. Podle příkladu 2 se způsobem s/o/v vyrobily dva mikročásticové přípravky za různých podmínek.
Při tom se jako účinná látka použil leuprorelinacetát. V šarži 1 se provádělo vytvrzování mikročástic při 5 °C a 10 kPa a v šarži 2 při 25 °C a 100 kPa. Stanovilo se efektivní nasycení přípravků účinnou látkou podle způsobu popsaného v příkladu 4 a z toho se vypočítala účinnost zapouzdřování. Účinnost zapouzdřování je při použití vakua a snížené teploty vyšší o faktor 2,25. Na obrázku 8 se znázorňuje in vitro uvolňování těchto mikročástic s leuprorelinacetátem.

Claims (30)

1. Mikročástice pro zpožděné uvolňování účinné látky, obsahující polymerní matrici a alespoň jednu fyziologicky aktivní účinnou látku, vyznačující se tím, že podle in vitro profilu uvolňování mikročástic
a) se za 24 hodin od začátku uvolňování uvolní méně než 25 % celkového množství účinné látky; a
b) za 900 hodin od začátku uvolňování se uvolní minimálně 80 % celkového množství účinné látky.
2. Mikročástice podle nároku 1, vyznačuj ící se t i m , že podle in vitro profilu uvolňování mikročástic se za 24 hodin od začátku uvolňování uvolní méně než 20 % celkového množství účinné látky.
3. Mikročástice podle nároku 1 nebo 2, vyznačující se tím, že podle in vitro profilu uvolňování mikročástic se za 900 hodin od začátku uvolňování uvolní minimálně 90 % celkového množství účinné látky.
4. Mikročástice podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že v časovém intervalu . 24 hodin až 900 hodin od začátku uvolňování se uvolňování uskutečňuje v podstatě podle kinetiky nultého řádu.
5. Mikročástice podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že v časovém intervalu od 48 hodin do 900 hodin od začátku uvolňování se denně uvolní 1,75 % až 2,5 % celkového množství účinné látky.
·· 0000 • ·
6. Mikročástice podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že polymerní matrice sestává v podstatě z kyseliny polymléčné, kyseliny polyglykolové, kopolymeru kyseliny mléčné a kyseliny glykolové nebo ze směsi alespoň dvou z těchto uvedených složek.
7. Mikročástice podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že jako fyziologicky aktivní účinná látka je obsažen peptid nebo protein.
8. Mikročástice podle jednoho z předcházejících nároků, vyznačující se tím, že dále je obsažen chitosan.
9. Způsob výroby mikročástic výroby mikročástic pro zpožděné uvolňování účinné látky, vyznačující se tím, že
a) k organickému roztoku polymeru se přidá kompozice obsahující účinnou látku a disperguje se v něm,
b) emulze nebo disperze vzniklá ve stupni a) se přidá k vnější fázi a disperguje se v ní, přičemž vnější fáze má v okamžiku přidávání teplotu 0 °C až 20 °C, a
c) organické rozpouštědlo se odstraní tím, že disperze nebo emulze vzniklá ve stupni b) se vystaví tlaku nižšímu než 100 kPa nebo tím, že se do disperze nebo emulze vzniklé ve stupni b) zavádí inertní plyn.
10. Způsob podle nároku 9, vyznačující se tím, že teplota je 0 °C až 10 °C.
11. Způsob podle nároku 10, vyznačující se tím, že teplota je 3 °C až 7 °C.
• · · ·
12. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 11, vyznačující se tím, že disperze nebo emulze vzniklá ve stupni b) se během odstraňování organického rozpouštědla nadále temperuje na teplotu 0 °C až 20 °C.
13. Způsob podle nároku 12, vyznačující se tím, že disperze nebo emulze vzniklá ve stupni b) se během odstraňování organického rozpouštědla nadále temperuje na teplotu 0 °C až 10 °C.
14. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 13, vyznačující se tím, že organické rozpouštědlo se odstraňuje tak, že disperze nebo emulze vzniklá ve stupni b) se vystaví působení tlaku 5 až 15 kPa.
15. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 13, vyznačující se tím, že organické rozpouštědlo se odstraňuje tak, že do disperze nebo emulze vzniklé ve stupni b) se zavádí inertní plyn, přednostně dusík.
16. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 15, vyznačující se tím, že jako polymer se používá kyselina polymléčná, kyselina polyglykolová nebo kopolymer kyseliny mléčné a kyseliny glykolové.
17. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 16, vyznačující se tím, že organický roztok polymeru obsahuje jako rozpouštědlo dichlormethan.
18. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 17, vyznačující se tím, že koncentrace polymeru v organickém roztoku polymeru je 5 až 50 % (hmotnost/objem) .
·· ··♦*
19.. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 18, vyznačující se tím, že kompozicí, obsahující účinnou látku je vodný roztok.
20. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 18, vyznačující se tím, že kompozice obsahující účinnou látku sestává z pevných látek.
21. Způsob podle nároku 20, vyznačující se tím, že kompozice obsahující účinnou látku se připraví tak, že roztok obsahující účinnou látku se suší rozprašováním.
22. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 21, vyznačující se tím, že jako vnější fáze se používá vodný roztok.
23. Způsob podle nároku 22, vyznačující se tím, že vodná vnější fáze obsahuje emulgátor a/nebo ochranný koloid.
24. Způsob podle nároku 23, vyznačující se tím, že ochranný koloid je zvolen ze souboru zahrnujícího polyvinylalkohol, ροϊγνίηγίργηηοΐίάοη a polyethylenglykol.
25. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 21, vyznačující se tím, že vnější fází je nevodná fáze, která obsahuje emulgátor a/nebo ochranný koloid.
26. Způsob podle nároku 25, vyznačující se tím, že vnější fáze obsahuje Spán, Tween nebo Brij.
·· ♦···
27. Způsob podle jednoho z nároků 9 až 26, vyznačující se. tím, že kompozice obsahující účinnou látku dále obsahuje chitosan.
28. Mikročástice vyrobitelné způsobem podle jednoho z nároků 9 až 27.
29. Léčivo obsahující mikročástice podle jednoho z nároků 1 až 8 nebo 28.
30. Léčivo podle nároku 29, vyznačuj ící tím, že je upraveno pro parenterální podávání.
CZ20031559A 2000-12-13 2001-12-11 Mikročástice se zlepšeným profilem uvolňování a způsob jejich výroby CZ20031559A3 (cs)

Applications Claiming Priority (2)

Application Number Priority Date Filing Date Title
DE2000161944 DE10061944A1 (de) 2000-12-13 2000-12-13 Mikropartikel mit verbessertem Freisetzungsprofil
DE2001118160 DE10118160A1 (de) 2001-04-11 2001-04-11 Chitosan enthaltende Mikropartikel

Publications (1)

Publication Number Publication Date
CZ20031559A3 true CZ20031559A3 (cs) 2004-03-17

Family

ID=26007947

Family Applications (1)

Application Number Title Priority Date Filing Date
CZ20031559A CZ20031559A3 (cs) 2000-12-13 2001-12-11 Mikročástice se zlepšeným profilem uvolňování a způsob jejich výroby

Country Status (20)

Country Link
US (1) US20040115277A1 (cs)
EP (1) EP1341522B1 (cs)
JP (1) JP2004515527A (cs)
AT (1) ATE309788T1 (cs)
AU (2) AU2002233239B2 (cs)
BG (1) BG107885A (cs)
BR (1) BR0116077A (cs)
CA (1) CA2431285A1 (cs)
CY (1) CY1105442T1 (cs)
CZ (1) CZ20031559A3 (cs)
DE (1) DE50108114D1 (cs)
DK (1) DK1341522T3 (cs)
EE (1) EE200300279A (cs)
ES (1) ES2250502T3 (cs)
HU (1) HUP0302363A3 (cs)
NO (1) NO20032657L (cs)
PL (1) PL363716A1 (cs)
RU (1) RU2291686C2 (cs)
SK (1) SK7172003A3 (cs)
WO (1) WO2002047664A2 (cs)

Families Citing this family (11)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
CA2570734A1 (en) * 2004-06-28 2006-02-02 Cornell Research Foundation, Inc. Injectable microspheres from unsaturated functionalized polyhydric alcohol esters
GB0416328D0 (en) * 2004-07-21 2004-08-25 Univ Cardiff Use of dry powder compositions for pulmonary delivery
EP1679065A1 (en) 2005-01-07 2006-07-12 OctoPlus Sciences B.V. Controlled release compositions for interferon based on PEGT/PBT block copolymers
US8628701B2 (en) * 2006-10-31 2014-01-14 Xavier University Of Louisiana Method of micro-encapsulation
UA90013C2 (ru) 2008-03-19 2010-03-25 Давид Анатолійович Нога Фармацевтическая композиция, содержащая инсулин, и способ его получения
WO2011163469A1 (en) 2010-06-23 2011-12-29 Teva Pharmaceutical Industries Ltd. Hydrated form of anti-inflammatory roflumilast-n-oxide
CN104114159B (zh) 2011-12-14 2019-08-09 阿布拉科斯生物科学有限公司 用于颗粒冻干或冷冻的聚合物赋形剂
US9308172B2 (en) * 2012-10-26 2016-04-12 Board Of Trustees Of Michigan State University Device and method for encapsulation of hydrophilic materials
ES2716384T3 (es) * 2013-04-18 2019-06-12 Shandong luye pharmaceutical co ltd Composición farmacéutica de microesferas de liberación sostenida de goserelina
DK3369435T3 (da) 2013-07-18 2019-11-25 Xalud Therapeutics Inc Sammensætning til behandling af inflammatorisk ledsygdom
WO2015024759A1 (en) * 2013-08-21 2015-02-26 Evonik Industries Ag Process for preparing redispersible powders of water-insoluble, biodegradable polyesters

Family Cites Families (12)

* Cited by examiner, † Cited by third party
Publication number Priority date Publication date Assignee Title
JP3116311B2 (ja) * 1990-06-13 2000-12-11 エーザイ株式会社 マイクロスフィアの製法
IT1243390B (it) * 1990-11-22 1994-06-10 Vectorpharma Int Composizioni farmaceutiche in forma di particelle atte al rilascio controllato di sostanze farmacologicamente attive e procedimento per la loro preparazione.
DE4201179A1 (de) * 1992-01-17 1993-07-22 Alfatec Pharma Gmbh Wirkstoff(e) enthaltendes granulat oder pellet mit einem geruest aus hydrophilen makromolekuelen und verfahren zu seiner herstellung
ES2077547T3 (es) * 1992-11-17 2000-06-16 Yoshitomi Pharmaceutical Microesfera de liberacion sostenida que contiene un antipsicotico y procedimiento de produccion.
FR2702968B1 (fr) * 1993-03-23 1995-06-23 Lafon Labor Procédé de préparation de particules renfermant un ingrédient actif par extrusion et lyophilisation .
JPH08511418A (ja) * 1993-04-19 1996-12-03 メディソーブ・テクノロジーズ・インターナショナル・リミテッド・パートナーシップ 生分解性極微粒子からのアンチセンスオリゴデオキシリボヌクレオチドの徐放運搬による長期作用のある処置
US5942253A (en) * 1995-10-12 1999-08-24 Immunex Corporation Prolonged release of GM-CSF
US5792477A (en) * 1996-05-07 1998-08-11 Alkermes Controlled Therapeutics, Inc. Ii Preparation of extended shelf-life biodegradable, biocompatible microparticles containing a biologically active agent
CA2213906A1 (en) * 1996-09-23 1998-03-23 Dusica Maysinger Pharmaceutical composition and method for neuron rescue in ischemic stroke
KR100289471B1 (ko) * 1998-01-19 2001-09-17 김충섭 휀타닐계마취제의이식형서방성제제
US6194006B1 (en) * 1998-12-30 2001-02-27 Alkermes Controlled Therapeutics Inc. Ii Preparation of microparticles having a selected release profile
EP1044683A1 (en) * 1999-04-15 2000-10-18 Debio Recherche Pharmaceutique S.A. One-step dispersion method for the microencapsulation of water soluble substances

Also Published As

Publication number Publication date
BG107885A (bg) 2004-01-30
CA2431285A1 (en) 2002-06-20
SK7172003A3 (en) 2004-05-04
ES2250502T3 (es) 2006-04-16
CY1105442T1 (el) 2010-04-28
WO2002047664A3 (de) 2002-12-27
WO2002047664A8 (de) 2004-03-04
EP1341522B1 (de) 2005-11-16
EE200300279A (et) 2003-10-15
DK1341522T3 (da) 2006-02-13
EP1341522A2 (de) 2003-09-10
JP2004515527A (ja) 2004-05-27
DE50108114D1 (de) 2005-12-22
WO2002047664A2 (de) 2002-06-20
PL363716A1 (en) 2004-11-29
HK1054689A1 (en) 2003-12-12
ATE309788T1 (de) 2005-12-15
RU2291686C2 (ru) 2007-01-20
US20040115277A1 (en) 2004-06-17
HUP0302363A3 (en) 2006-07-28
AU2002233239B2 (en) 2006-05-11
AU3323902A (en) 2002-06-24
NO20032657L (no) 2003-07-18
HUP0302363A2 (hu) 2003-10-28
BR0116077A (pt) 2004-02-17
NO20032657D0 (no) 2003-06-12

Similar Documents

Publication Publication Date Title
US6706288B2 (en) Microparticles
US7033609B2 (en) Microparticle preparation
AU2001294458B2 (en) Biodegradable microparticles for controlled release administration, with purified amylopectin-based starch of reduced molecular weight
US6080429A (en) Method for drying microspheres
CA2172508C (en) Method for preparing microspheres comprising a fluidized bed drying step
IL163218A (en) Polymer-based preparations for prolonged release of the hormone FSH
AU2001294458A1 (en) Biodegradable microparticles for controlled release administration, with purified amylopectin-based starch of reduced molecular weight
US6936278B2 (en) Microparticles
US6616949B2 (en) Process for producing microparticles
CZ20031559A3 (cs) Mikročástice se zlepšeným profilem uvolňování a způsob jejich výroby
US20220133630A1 (en) Preparation method of sustained-release microparticles
US7105181B2 (en) Microparticles
ZA200304329B (en) Microparticles with an improved release profile and method for the production thereof.
HK1054689B (en) Microparticles with an improved release profile and method for the production thereof
WO2002039986A1 (en) Process for producing microparticles
HK1061981B (en) Biodegradable microparticles for controlled release administration, with purified amylopectin-based starch of reduced molecular weight
SE517610C2 (sv) Mikropartikelberedning